Václav Neckář: SVĚTSKÁ SLÁVA - POLNÍ TRÁVA
Světská sláva - polní tráva - Chýše z větvoví (Poor Cow) - Hakdy, hajdy ven - Rosemary (Love Grows - Where My Rosemary Goes) - Perla - Evelýna (Chérie Lise) - Šel setník z vojny domů - Bukanýr - Čáry máry - Vobora - Patrick.
TOČR řídí Josef Vobruba. Hudební režie Vladimír Popelka. Zvuková režie František Řebíček. Nahráno v září 1970 v praýském studiu v Dejvicích. Bob série. Deska edice pop music Gramofonového klubu a Hi-fi klubu. Supraphon stereo 1 13 0839.
Je to pěkná deska - a mohla být ještě lepší, kdyby její dramaturgie nebyla tolik "od Šumavy k Tatrám", jak to charakterizoval Neckářův kamarád a textař Zdeněk Rytíř.
Když se na poslední ediční radě Gramofonového klubu hovořilo o chystaných albech, projevil jsem pochybnost, zda není v plánu příliš mnoho "normálních" desek, bez silného, výrazného záměru a s písničkami omletými už ze singlů. Ne právě nevýznamný činitel Supraphonu mě zvýšeným hlasem opravil: na Neckářově albu prý není jediná věc ze singlů.
Nejde ani tak o to, že tam jsou takové z jedenácti čtyři, jako o zřejmou snahu tvůrců desky vyhovět zároveň náročným posluchačům (což by mělo být u klubových desek zákonem) i obdivovatelům vysloveně tanečních popěvků. Což se ještě nikdy nikomu naplno nezdařilo.
"Světská sláva" je teprve druhé samostatné Neckářovo album. Po prvním, "Dobrou zprávu já přináším vám", se pouze podílel na dvou společných albech Golden Kids. Zatímco "Dobrá zpráva" postihla vrchol Neckářova interpretačního umění v roce 1967, "Světská sláva" dobře odráží další vývoj zpěvákovy osobnosti; jak po stránce technické (kantiléna v Rosemary, pianissimo v Evelýně, dynamika a frázování v rychlé části Patricka), tak i výrazové (donovanovská Chýše z větvoví, kabaretiérská Vobora, mnohobarevně tesklivá Perla). Neckářovým současným vrcholem však toto album není.
Vzdor obecným představám i názoru některých odborníků jsem totiž přesvědčen, že Neckář je především zpěvák a že čím víc zpívá a méně deklamuje, tím víc je sám sebou. A protože nejlépe zpívá balady a vůbec přemýšlivé songy typu Nautila, Suzan nebo Odejdu, mohlo být - například - album postaveno na nich. Jedenáctiminutový příběh dostihové klisny Perly také nejlépe ukazuje, co všechno Neckář - vezmeme-li už jako samozřejmost autorskou i aranžérskou invenci Petřinovu a nejlepší část Rytířovy textařiny - umí. Když zpívá "...a mám srdce prázdný", nejenže mu to věřím, ale cítím pojednou prázdnotu i v tom svém a jsem písničkou zajat nadobro. Tento dokonalý účin by nebyl možný bez oné upřímné, smutné něhy Neckářova tenoru.
Vedle Perly mě nejvíce zaujalo Šel setník z vojny domů (sladěný vojácký námět, Kotrčova hudba, Borovcův text s pointou, Popelkovo aranžmá), Rytířem hezky, v duchu originálu otextovaná Donovanova Chýše z větvoví, a srandůvka jakoby ze 30. let, Vobora, s překvapivě mistrným a vtipným Špronglovým textem. Světská sláva a Bukanýr jsou docela dobré písničky, a tak jen Hajdy, hajdy ven představuje zručně odvedený, pro LP desku postradatelný průměr. O čtyřech zbývajících skladbách jsem už psal ve svých recenzích singlů.
Deska má čistý, plný zvuk s rovnováhou doprovodu a zpěvu. Chvála patří i čtyřem aranžérům, Popelkovi, Petřinovi, Brabcovi a Ondráčkovi.
Obal Lea Novotného vychází z titulu alba, je rozkládací a uvnitř nabízí jakousi hru na světskou slávu, upravené Člověče nezlob se s Rytířovým průvodním textem. Základní nápad sice není původní, ale je zpracován s barevným i tvarovým efektem tak, že deska patří k nelépe vypraveným u nás.
Ke skutečně velkému albu, srovnatelnému s Donovanovým pro děti nebo s deskami Cohenovými a Dylanovými, nechybělo tentokrát mnoho.
JIŘÍ ČERNÝ
(Melodie, č. 11/1971)